Separační úzkost je stav tísně a strachu, který pociťuje pes, když osoba, ke které má pevnou vazbu, odejde nebo se k odchodu chystá. Je to nejčastější problém, co trápí psy a jejich majitele po celém světě. Může vzniknout u obou pohlaví a jakéhokoliv plemene včetně kříženců. Nejvíc jsou jím postiženi mladí psi ve věku do 3 let (asi 60%), ve středním věku výskyt problému klesá. Objevuje se ale znovu kolem 8 let. To pravděpodobně souvisí s dalšími úzkostnými poruchami, které jsou spojeny s vyšším věkem.

Příčiny vzniku

Pes je silně sociálním zvířetem, které ke spokojenému životu potřebuje společnost dalších sociálních partnerů. Samota u většiny psů vyvolává strach, úzkost a nejistotu.

Obvykle ji dobře snášejí jedinci s odolnou nervovou soustavou, kteří jsou na pobyt o samotě postupně přivykáni, mají dostatek sociálních kontaktů s jinými psy i s lidmi mimo rodinu, nejsou přetěžováni příliš dlouhým odloučením a v době, kdy byli sami, nezažili žádnou dramatickou ani strach nahánějící událost (třeba bouřku, ohňostroj nebo velký hluk v domě).

Velmi těžko si na samotu naopak zvykají štěňata starší 16 týdnů, která dosud žila s matkou nebo s dalšími sourozenci, a také dospělí psi odebraní ze smečky. Rizikovou skupinou jsou i nalezenci a psi, kteří přišli z útulku nebo z krutých podmínek. Takoví nešťastníci k novému majiteli přilnou opravdu silně, znamená pro ně totiž záruku bezpečí. I kratičká samota nebo pouhý náznak toho, že odchází, u nich vyvolá panickou reakci. Separační úzkostí jsou ohroženi také psi s labilní nervovou soustavou a se sklony k dalším strachům nebo fobiím (tyto sklony jsou obvykle dědičné).

Na vzniku separační úzkosti se podílí mnoho faktorů. Mezi ty nejrizikovější, které vedou k jejímu vzniku u psů, patří tyto:

Majitel žije se psem sám

S tímto fenoménem souvisí přetěžování psa dlouhou samotou v době, kdy je jeho majitel dlouho (8 a více hodin) v práci, nebo nedostatečný či žádný návyk na samotu u psů, kteří žijí ve společnosti starého člověka, co je opouští jen velmi výjimečně (třeba jen kvůli návštěvě lékaře, nákupu a podobně).

V blízkosti není štěněcí školka ani dobré cvičiště

Psi, kteří nejsou zvyklí s majitelem „pracovat“ - tedy plnit jeho pokyny a toužit po odměně a uznání - mívají s nácvikem samoty problém.

Pobyty ve psích hotelech

Separační úzkost se u psa může rozvinout i v době, kdy pobývá v neznámém prostředí psího hotelu nebo podobného zařízení, když se o něj majitel dočasně nemůže postarat.

Pes zažije děsivou situaci

Spouštěcím momentem může být situace, kdy pes zažije něco děsivého v době, kdy je sám doma - třeba intenzivní bouřku, průvan a rozbité okno, vloupání zlodějů nebo chaotickou a hlučnou rekonstrukci domu nebo sousedního bytu, při které se také setkává s úplně cizími lidmi.

Odchov štěňat

Velmi rizikový je odchov štěňat v nevhodných podmínkách - například v kůlně, chlívku, garáži, samostatné místnosti nebo v kotci - kde jim chybí vnější podněty. Takto odchovaní psi bývají přecitlivělí na jakýkoliv stres, samotu nevyjímaje, a při jejich bázlivosti se s nimi samota těžko nacvičuje.

Hlavním orgánem, ve kterém – kromě dalších emocí – vzniká i strach, je nervové jádro amygdala. Nachází se pod spánkovým lalokem velkého mozku a všechny informace o podnětu a případných zkušenostech s ním se soustředí právě v něm. Na podnět reaguje tím, že vyšle signál na tři místa: Do šedé mozkové kůry, která řídí aktivitu kosterní a svalové soustavy, dále do části hypotalamu, která řídí aktivitu autonomního nervového systému, a i do části hypotalamu, která má na starosti hormonální funkce. Spustí se blesková reakce celého organismu, která má za úkol zachránit život. Vystihuje ji anglické spojení „Fight, or flight!“ (tedy: Bojuj, nebo uteč!). Zvýší se dechová a tepová frekvence, srdeční výkon a průtok krve k životně důležitým orgánům (mozek, svaly). Hormonální odpověď zahrnuje i uvolnění vlny kortizolu, což významně ovlivňuje metabolismus glukózy a další důležité metabolické procesy. Organismus mobilizuje rychlé zdroje energie.

V daném okamžiku jsou tyto změny pozitivní, protože zvířeti umožní před stimulem, který ho ohrožuje, buď utéct, nebo s ním aktivně bojovat. Když ale zvíře nemůže utéct a ani se tomuto podnětu jinak vyhnout, vzniká chronická stresová reakce, která může skončit vážným poškozením organismu a někdy dokonce smrtí.

Charakter odpovědi na strachový podnět závisí na mnoha vlivech. Roli hrají faktory genetické (vrozené) a empirické (získané zkušeností). Ve většině případů zvíře reaguje na podnět, který ho v daném okamžiku nějak ohrožuje, normálně. Za abnormální považujeme, když je odpověď na strachový podnět nepřiměřená nebo dokonce nesmyslná. Tehdy může dojít až k dysregulaci, tedy ke ztrátě kontroly nad odpovědí na takový podnět. To se může projevit na různých úrovních, kromě jiného také na neurotransmiterové aktivitě.

Způsobů, kterými se separační úzkost projevuje, může být celá řada. Pro majitele je důležité hlavně to, aby si uvědomili, že pes, který touto úzkostí trpí, se jim v žádném případě nesnaží záměrně škodit nebo mstít - ačkoliv si to v drtivé většině případů bohužel myslí.

Ničení zařízení v bytě

Pes nejčastěji ničí předměty, které úzce souvisí s blízkou osobou – postel, pohovku, knihy, tašky, kabelky, boty, oblečení a předměty na kuchyňské lince. Často ničí hrabáním zdi a podlahy kolem dveří a oken.

Pokusy o útěk

Pes se vytrvale snaží utéct, a tak škrábe a kouše dveře a okenní rámy, snaží se podhrabat pod plotem nebo se protáhnout větračkou, překousat drátěné pletivo. Okusuje a ohýbá mříže v kotci nebo v kleci, přeskakuje a přelézá vysoké ploty a zdi nebo proskakuje zavřeným oknem. Při těchto zoufalých aktivitách se často vážně poraní.

Štěkání a vytí

To obvykle začíná hned, jak se pes přesvědčí, že majitel skutečně odešel. Signálem je třeba zaklapnutí domovních dveří nebo odjíždějící auto. S malými přestávkami, během kterých pes poslouchá, jestli se majitel nevrací, může štěkat a výt dokonce i mnoho hodin. Často se to děje po celou dobu, co je pes samotný.

Impulzivní vyměšování

S nástupem strachu se okamžitě zrychluje psí metabolismus a močový měchýř i konečník se za velmi krátkou dobu – třeba i během několika minut – naplní. Dráždivost stěny močového měchýře vůči náplni vzroste, a tak pes cítí nutkání močit i tehdy, kdy měchýř vlastně není plný. Kvůli strachu navíc povoluje tonus svěračů, takže pes nedokáže udržet moč ani stolici stejně dobře, jako když je klidný, a musí se okamžitě vyprázdnit na místě, kde právě je. Nejde tedy o žádné „naschvály“, jak tomu často říkají rozčílení majitelé, ale o důsledek velkého strachu a reakcí organismu, které pes vůlí nedokáže ovládnout.

Silné slinění

Že pes hodně slintá taktéž souvisí s reakcí organismu na obrovský strach a úzkost. Někdy může slinit až tolik, že je celý mokrý a podlaha v bytě dokonce klouže.

Zrychlené a ztížené dýchání

Tento příznak souvisí se zmíněnou strachovou reakcí organismu. Pes má otevřenou tlamu, vyplazený jazyk, dýchá velice rychle, hlasitě a někdy se dokonce až zalyká. Pokud je v takovém stavu déle, může to vést až k naprostému vyčerpání.

Nechutenství

Když je sám, pes nejí ani nepije. Jakmile ale majitel přijde, hltavě se na všechno vrhne. Po tom, co se tak rychle nají, mnohdy zvrací.

Stereotypní pohybové aktivity

Pes běhá v kruhu, sem tam kolem plotu nebo od jedněch dveří ke druhým, aniž by k tomu měl nějaký konkrétní důvod. Takové chování vede k tomu, že se unaví nebo dokonce vyčerpá.

Sebepoškozování

Pes se může poranit, když se snaží utéct z bytu nebo kotce. Často se objevuje i nutkavé (kompulzivní) chování, kdy si pes pod vlivem stresu začne olizovat tlapky a vydrží to dělat i dlouhé hodiny. Brzy se na postižených místech začnou objevovat zanícené rány, které pronikají do svaloviny nebo dokonce až ke kosti. Taková poranění se velice těžko hojí, a to především proto, že si pes ve stresu rány znovu a znovu rozedírá.

Pronásledování blízké osoby na každém kroku

Pes prožívá obrovskou úzkost z toho, že mu majitel opět odejde, a proto se ho bojí ztratit z dohledu i jen na moment. Chodí za ním po bytě a nervózně sleduje, jestli se náhodou opět nechystá jít pryč. Nedokáže se uvolnit a odpočívat, což ho vyčerpává a unavuje.

Známky úzkosti, když se majitel chystá k odchodu

Jakmile pes zpozoruje první známky toho, že se majitel chystá odejít, začne se třást, zrychleně dýchat a slinit, odmítá jít do pelíšku a nemá ani chuť na pamlsek. Někteří psi jsou při odchodu majitele agresivní, dorážejí na něj a nechtějí ho pustit ze dveří nebo z branky ven.

Nečinnost a ukrývání

Vyděšený pes se někdy snaží schovat, a to z toho důvodu, aby se vyhnul určité aktivitě - například ranní procházce - po které následuje majitelův odchod. Někteří psi se snaží schovat venku pod zaparkovaným autem nebo na těžko přístupném místě, případně se prostě nenechají chytit, když je majitel před odchodem pustí proběhnout. Jindy se pes před odchodem majitele schová do pelíšku, ztuhne a přestane komunikovat, protože je úplně paralyzovaný strachy.

Hektické vítání

Po návratu pes majitele divoce vítá, skáče na něj a přitom dýchá s otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem. Někdy i naříkavě kňučí. Trvá dlouho, než se docela uklidní. Tak urputně majitele vítá i po jeho docela krátké nepřítomnosti.

Tímto výrazem popisujeme další onemocnění a stavy, které mají podobné příznaky jako separační úzkost, ale jde o něco jiného a je potřeba je od úzkosti odlišit.

Do ničení zařízení bytu a okusování předmětů se pouštějí zvlášť mladí, aktivní psi v rámci hry, dále třeba kvůli bolesti dásní při výměně zubů nebo při onemocnění zubů a dásní.

Pokusy o útěk a škrábání kolem dveří a oken mohou mít hormonální původ (hárání fen) nebo může mít pes sklony k toulání. Taky je možné, že je frustrovaný z omezeného prostoru, nebo dokonce trpí klaustrofobií.

Vytí, štěkání a kňučení mohou být reakcemi na vnější podněty - třeba na pohyb cizích lidí i zvířat na chodbě nebo kolem domu, na hluk způsobený rekonstrukcí sousedního bytu či stavebními úpravami v okolí domu. Dál je může způsobit stav, kdy psa něco bolí nebo mu něco vadí (je mu horko, zima, má žízeň, hlad, zranil se). Jsou také projevem kognitivní poruchy u starých psů, kteří zapomínají naučené návyky a reagují na běžné situace neadekvátně.

Močení a kálení má mnoho důvodů. Často jde o zdravotní problém se zažívacím nebo močovým ústrojím, případně o špatně naučenou čistotnost. Příčinou může být i jiný strach, třeba z bouřky či střelby, inkontinence, značkování močí a u starých psů může opět jít o kognitivní poruchu.

Silné slinění se může objevit v důsledku požití saponátu, dráždivé či hořké látky, nebo dokonce otravy. Na vině může být taktéž onemocnění zubů a dásní.

Zrychlené a namáhavé dýchání může vznikat vlivem hormonů nebo vnějších podnětů. Objevuje se v situaci, kdy se pes přehřeje nebo bojuje s onemocněním dýchacího aparátu, oběhovými potížemi či celkovým onemocněním (například s infekcí s vysokou horečkou).

Nechutenství je obvykle projevem celkového onemocnění, onemocnění dutiny ústní či zažívacího aparátu. Na celkový apetit psa mají velký vliv také pohlavní hormony v době, kdy hárají feny. Nechutenství může být způsobeno přílišným horkem nebo jiným strachem či úzkostí.

Příčinou stereotypních pohybových aktivit psa nemusí být nutně jen separační úzkost, může jít o jiný strach či úzkost. Nebo se prostě jen nudí. Důvodem může být i primární psychické onemocnění či bolest.

Sebepoškozování může být způsobeno dermatologickým problémem (onemocnění kůže), poraněním či alergií. Dalšími příčinami bývá nuda nebo primární psychické onemocnění - kompulzivní porucha.

Sledovat chování psa, vědět o jeho netypických projevech a konzultovat je s veterinářem je zcela zásadní. Jedině tak může být separační úzkost správně diagnostikována.

Které osoby a zvířata jsou součástí domácnosti?

Nejvíc jsou separační úzkostí ohroženi psi, kteří žijí s jednou osobou. Významnou událostí může být ztráta dlouholetého kamaráda - jiného psa nebo kočky, na jejichž společnost byl pes zvyklý od štěněte. Pořízení nového psa jako náhradního společníka nemívá pozitivní efekt.

Jaký je vztah psa k jednotlivým osobám, které žijí v domácnosti?

Osoby, ke kterým má pes spíš vlažný vztah, nepostrádá tolik jako toho, koho považuje za nejdůležitějšího. A nemusí to vůbec být „hlava rodiny“ v našem lidském pojetí.

Vykazuje pes velkou závislost na jedné osobě?

Postižený pes je většinou stále „nalepený“ na toho, ke komu má patologicky nejsilnější vazbu. Takovému člověku se snaží ležet na nohách nebo vedle něj na gauči, chodí za ním po bytě, kamkoliv se pohne, nedokáže klidně odpočívat ve vedlejší místnosti a vyskočí při každém náznaku, že tento člověk odchází.

Jaký je denní režim domácnosti?

Ideální je pravidelnost a dodržování rituálů, které psa informují o tom, že je vše tak, jak má být. Nepravidelné pracovní směny, občasná večerní nepřítomnost majitele a služební cesty, kdy je pes dlouho sám nebo ho hlídají cizí osoby, bývají rizikové.

Jaký je režim krmení, vycházek, her a cvičení?

Všechny tyto informace jsou důležité hlavně proto, aby majitel mohl naplánovat vhodný tréninkový postup. Se psem, se kterým je majitel zvyklý pracovat a správně ho motivovat k učení nových prvků, je trénink samoty daleko jednodušší než se psem, který s majitelem nikdy necvičil.

Jak problémové chování vypadá?

Důležité jsou všechny detaily, zvlášť intenzita projevů úzkosti v čase - jak dlouho před odchodem majitele začne být pes nervózní, jak se to projevuje, kdy je jeho úzkostné chování nejsilnější, jestli příznaky postupně slábnou nebo jsou stejně intenzivní po celou dobu nepřítomnosti majitele a podobně.

Kdy se toto chování poprvé vyskytlo?

Někteří psi, které si majitelé pořídili jako odrostlá štěňata nebo adoptovali z útulku, vykazují úzkostné chování od prvních dnů, během kterých si na nového majitele vytvoří silnou vazbu. Často také separační úzkosti předchází delší přítomnost majitele doma (nemoc, mateřská dovolená, nezaměstnanost), nebo naopak jeho nepřítomnost (dovolená, dlouhá služební cesta, pobyt v nemocnici). Úzkost může vyvolat i odloučení od psa nebo kočky, s nimiž byl pes zvyklý zůstávat doma.

Za jakých podmínek k takovému chování dochází?

Je pes klidný, když je s ním doma jiná osoba, kterou zná? Toleruje alespoň krátké „rituální“ odchody, například na nákup (symbolizovaný nákupní taškou) nebo odchod s pytlem odpadků?

Jak reaguje majitel?

Napomíná psa nebo ho bije za zničené předměty či pomočené koberce? Zavírá psa do klece, uvazuje ho nebo mu dává elektrický protištěkací obojek?

Jak pes typicky vítá při návratu a jak na vítání reaguje majitel?

Je vítání hodně hektické a neobejde se bez skákání, kňučení a zrychleného dýchání? Chová se pes „provinile“, krčí se a snaží se schovat nebo si lehá na záda?

Jaké jsou zvyklosti před odchodem a jak na ně pes reaguje?

Při kterých činnostech, které předcházejí odchodu, začíná pes být nervózní? Reaguje na všechny odchody stejně, nebo na některé jinak – například večer, o víkendu a podobně? Je to jiné, než jak se chová během týdne? Reaguje pes jinak, když odcházejí členové rodiny postupně, a jinak, když odcházejí všichni najednou? Je při odchodu některých lidí pes docela klidný a odchod jiných snáší naopak těžce? Za jak dlouho po odchodu majitele začne pes vykazovat příznaky stresu? Pro separační úzkost je typické, že je pes neklidný už předem a největší stres vypukne hned nebo velmi brzy po jeho odchodu.

Kde je pes v době, kdy je majitel pryč?

Má pes k dispozici celý byt nebo dům, ve kterém se pohybuje, když je majitel doma? Nebo má omezený prostor? Jak reaguje, když je do tohoto prostoru zavírán?

Jak se pes chová, když je ponechán v jiném prostředí a s jinými lidmi?

Dokáže být pes klidný, když ho hlídají příbuzní nebo známí? Jí a pije? Odpočívá? Hraje si? Komunikuje?

Vychází pes dobře s jinými psy?

Tento údaj je důležitý pro případy, kdy pes během terapie tráví část dne v psím hotelu nebo v jiném zařízení, kde se pohybují i jiní psi.

Vykazuje pes nějaký další strach nebo fobii?

Nervově labilní psy, kteří trpí strachem z bouřky, střelby a podobných podnětů, často postihuje i separační úzkost. U těchto psů je léčba časově náročná a ne vždy se povede problém odstranit docela.

Když majitel psa přivede do veterinární ordinace, obvykle nevykazuje chování, podle kterého by lékař mohl stanovit diagnózu separační úzkosti. Vychází tedy především z anamnézy - údajů od majitele - která nemusí být perfektně přesná nebo úplná.

Proto je ke stanovení správné diagnózy ideální videonahrávka, ze které je patrné chování psa v určitém časovém úseku. Podle příznaků, které pes na nahrávce vykazuje, pak veterinář určí diagnózu buď hned, nebo se zaměří na podrobnější vyšetření určitých systémů (močového, zažívacího, oběhového, nervového nebo kožního) pomocí laboratorních nebo zobrazovacích metod.

Před zahájením léčby veterinář potřebuje dobře znát celkový zdravotní stav pacienta.

a) Pochopení podstaty problému

Nejdřív je potřeba přijmout fakt, že to pes nedělá naschvál a že se ani nemstí za to, že musel zůstat sám doma. Je prostě jen vyděšený a nedokáže se vyrovnat se samotou. Jakýkoliv trest, a to i výčitka nebo vyhubování, problém jenom zhorší, protože se potom pes bojí nejen samoty, ale i okamžiku, kdy se majitel vrátí. Ve chvíli, kdy pes vyje nebo ničí věci (popřípadě močí a kálí), si neuvědomuje žádné provinění. Jeho chování je jednoduše reakcí organismu na strach. Proto do léčení strachových poruch tresty v žádném případě nepatří! Samotná terapie může trvat dlouho, v některých případech i měsíce.

Příznaky se mohou vrátit, když klient například odjede na několik dnů mimo dům, když je naopak stále doma a pak zase odejde do práce, při změně pracovní doby nebo při jakékoliv podobné změně v denním řádu domácnosti.

b) Úprava podmínek a prostředí

Na prvním místě je vyloučení strachového podnětu. To znamená, že by během léčby pes neměl být vůbec ponechán o samotě. Buď by měl zůstat s majitelem, nebo na místě, kde se neprojevuje jeho úzkost (ve psím stacionáři či hotelu, u příbuzných, v autě, na zahradě). Pro lepší představu můžeme tento princip přirovnat k léčbě popáleniny: Nejdřív musíte ruku vytáhnout z ohně, pak se teprve může začít hojit.

Prostředí by mělo být upraveno tak, aby bylo pro psa bezpečné (předejít možnosti útěků, úrazů a sebezraňování) a aby se v něm cítil dobře. Někteří psi mají kolem sebe rádi velký a přehledný prostor, jiní jsou klidnější v boxu či v kleci. Dále je důležitý každodenní trénink. Tomu (a později každému odchodu majitele) by měla předcházet procházka s hrami a cvičením, zakončená pochvalou a zklidněním. Před tréninkem (odchodem) by pes neměl dostávat jídlo.

c) Techniky modifikace chování

Jako u všech poruch spojených se strachem i při léčení separační úzkosti probíhá desenzitizace (velice krátké vystavení podnětu tak, aby nevyvolal strach, a postupné prodlužování doby expozice) a kontrapodmiňování (naučení nového podmíněného reflexu, nové odpovědi na stejný podnět). Podle charakteru a intenzity potíží majitel provádí buď všechna, nebo jen některá z následujících opatření:

Trénink nezávislosti: Majitel nereaguje na loudění psa o pozornost, začíná a končí společné aktivity, odměňuje spontánní nezávislé chování (např. když je pes po nějakou dobu v pelíšku nebo v jiné místnosti), je od psa oddělen přepážkou - ale jen na tak dlouho, aby to u psa nevyvolalo stres.

Změna významu odchodových rituálů: Majitel provádí obvyklé rituály (klíče, kabelka, oblečení, parfém atd.), jde směrem ke dveřím, ale neodejde a vrátí se k předchozí činnosti. To se opakuje 2x-3x denně, dokud pes nezůstane klidný. Pauza mezi cvičeními musí být tak dlouhá, aby se pes docela uklidnil. Cílem je, aby si tyto rituály přestal spojovat pouze s odchodem a s dlouhou nepřítomností majitele.

Změna odchodových a příchodových zvyklostí: Majitel si psa nevšímá zhruba 5-15 minut před odchodem, neloučí se. Při příchodu zvolí jen pozdrav bez emocí a hned vezme psa ven.

Odchodové kontrapodmiňování: Majitel naučí psa pobývat na místě, kde se nebojí a dokáže se uvolnit. Spojí cvičné náznaky odchodů a později krátké odchody s něčím příjemným, nejlépe s atraktivní potravou v plnicí hračce. Pokud pak musí majitel odejít na delší dobu, než je pes naučený, neměl by ho nechávat na místě, kde probíhají cvičné odchody, a neměl by mu dávat hračky, se kterými cvičí. Každý den by měl pes absolvovat 1-2 tréninky.

Na začátku je určen čas, po který pes vydrží sám bez nervozity. Můžou to být sekundy nebo minuty. Po sekundách (minutách) se doba samoty prodlužuje. Odchody a příchody se odehrávají bez emocí a bez zájmu o psa. Před odchodem dá majitel psovi plnicí hračku. Když se pes zvedne a snaží se majitele následovat, ten se vrátí a hračku mu vezme. Ve cvičení se pokračuje, až se pes úplně uklidní a má o hračku opět velký zájem.

Odchody jsou nejprve jen naznačené, případně může majitel odejít jen do vedlejší místnosti. Až když tyto náznaky odchodů pes dobře snáší, majitel zkusí otevřít dveře do chodby, vykročit a hned se zase vrátit. Příště za sebou zkusí zavřít dveře a hned je zas otevřít. Nakonec odchází z bytu na několik vteřin až minut a svou nepřítomnost prodlužuje po 1-2 minutách. Postupně se začíná chovat jako při skutečných odchodech - vezme si kabelku, boty, klíče a tak dále. Pokud je pes nervózní, je potřeba se vrátit na úroveň, kdy zůstává klidný.

Jakmile pes vydrží sám v klidu cca 30 minut, dají se návraty prodlužovat po 5-10 minutách. Pokud vydrží sám 2-3 hodiny, už není třeba cvičit dál. Pes by ale neměl zůstávat sám delší dobu, než je mu příjemné.

d) Medikamenty

Lehčí formy separační úzkosti se dají zvládnout pečlivým cvičením bez nutnosti lékové terapie, lépe to však jde s pomocí přípravků, které tlumí strach a úzkost a zároveň jsou bezpečné a volně dostupné. Patří sem především preparáty, které obsahují syntetické psí zklidňující feromony, například odpařovače a obojky, a dále doplňky stravy s obsahem L-tryptofanu nebo alfa-kasozepinu, případně i kompletní veterinární diety obohacené právě o tyto látky.

Farmakologická léčba je zaměřena na neurotransmitery (chemické přenašeče), které se účastní strachové a úzkostné reakce: serotonin, noradrenalin, dopamin, GABA. Tyto léky předepisuje veterinární lékař po důkladném vyšetření pacienta a pečlivě sleduje jejich účinnost, popřípadě nežádoucí vedlejší účinky.

Nejlepším způsobem, jak posoudit pokroky terapie, je sledovat psa v době, kdy je sám. To může být prováděno za pomoci kamery nebo Barkia. Tato praktická mobilní aplikace dovoluje majiteli psa mít audio i vizuální přehled o tom, čím pes doma prochází. To umožní přizpůsobit trénink a veterinárnímu lékaři to dodává podklady k rozhodnutí, zda a kdy nasadit, vysadit nebo změnit farmakologickou léčbu. Léková terapie by u této poruchy totiž měla trvat ještě měsíc po dosažení úspěchu, potom se vysazuje zhruba 1⁄4 dávky za týden za současného pozorování, jestli se symptomy strachu neobjeví znovu.

Prevence spočívá v pomalém přivykání štěňat na samotu. Pro zvýšení úspěšnosti doporučujeme nechávat štěně v příjemném a bezpečném prostředí, před odchodem ho vyvenčit a zacvičit si a při odchodu mu nechat odměnu v podobě plnicí hračky. Loučení a vítání je vhodné omezit na krátký pozdrav.

Chování štěněte o samotě je vhodné od začátku monitorovat, aby se délka samoty a vybavení prostředí daly přizpůsobit fyziologickým potřebám (příjem potravy, vyměšování) a naturelu štěněte (hračky, pelíšky). Zároveň to pomůže zachytit první příznaky případné nervozity a strachu a problém se tak začne řešit včas, což je pro úspěšnost terapie významné.

Zde se opravdu hodí zmiňované Barkio. Ta majiteli umožňuje pozorovat, jak se pes chová, když je doma sám. Záznam aktivit ukazuje historii monitorování, a tím majiteli i veterináři pomáhá získat přehled o jeho chování během určitého časového úseku. To dále dává možnost určit, jestli zvíře skutečně trpí separační úzkostí.

Separační úzkost je často dobře řešitelná s nízkými dávkami léků nebo i bez lékové terapie, pokud majitel správně spolupracuje. Léky mohou proces výrazně urychlit a psovi značně ulevit od strachu a úzkosti. Jsou však i případy, které jsou zcela rezistentní na trénink i léčbu. To bývá hlavně u dlouhotrvajících neřešených (nebo nesprávně řešených) úzkostí nebo při výskytu souběžných behaviorálních poruch.

Zde najdete skutečné příběhy psích pacientů, kteří trpěli separační úzkostí, a také popis, jakým způsobem byly jejich potíže pod vedením odborníka řešeny.

Bibi o samotě pojídala své výkaly

Bibi byla sedmiměsíční fenka francouzského buldočka. Žila v městském bytě se svými páníčky, kteří byli už v důchodovém věku a většinu času s ní bývali doma. Bibi byla moc šikovná a poslušná, naučila se spoustu triků a skvěle vycházela s vnoučaty. Majitelé s ní ale měli jeden problém: Jakmile zůstala sama doma, byť jen na deset minut, hned se vymočila a vykálela a své výkaly pak pojídala. Její samota netrvala nikdy dlouho, maximálně dvě hodiny.

ZOBRAZIT

Rocky vyl a naříkal když byl sám

Rocky je patnáctiměsíční čilý a veselý pejsek, jen je jako každý teriér trochu uštěkaný. Jeho panička Monika si jej přivezla, když mu bylo devět týdnů. Pilně docházela do štěněcí školičky a pak i na cvičiště. Rockyho bavilo hlavně aportování míčku, a tak s ním Monika začala trénovat flyball. Plány jim překazil Moničin úraz. Při pádu na lyžích si ošklivě zlomila nohu a léčila se téměř dva měsíce. V té době se s Rockym velice sblížila, byli stále spolu doma, hráli si, odpočívali. Na krátké vycházky jej bral Moničin přítel nebo maminka.

ZOBRAZIT

Má i váš pejsek podobný příběh? Pošlete nám jej na support@tappytaps.com a vybrané příspěvky získají nebo jinou aplikaci zdarma.

Tvůrci Psí Chůvičky

S aplikací Psí Chůvička přišli na popud uživatelů své obdobně fungující Chůvičky 3G, která monitoruje děti. Někteří uživatelé oslovili tvůrce s tím, že používají Chůvičku 3G na monitorování svých psů a že jim pomáhá se separační úzkostí. Tvůrci tak vyvinuli i „psí verzi”. V roce 2020 pak spustili Barkio, novou generaci aplikací pro monitoring psů.

O problematiku separační úzkosti se začali intenzivně zajímat. Po poradách s desítkami veterinářů a psích psychologů, upravili aplikaci tak, aby efektivněji pomáhala s řešením tohoto problému. Ve spolupráci s odborníky v čele s MVDr. Žertvou ucelili veškeré znalosti o separační úzkosti do toho webu.

MVDr. Hana Žertová

Vystudovala Vysokou školu veterinární v Brně. Pracovala v redakcích odborných veterinárních časopisů Veterinářství, Veterinární klinika a Zvěrokruh, později vydávala vlastní časopis Zvířata a zdraví. Dále pracovala v ordinaci pro malá zvířata.

Posledních patnáct let se věnuje výhradně řešení poruch chování psů a koček. Znalosti v tomto oboru získala především v systému postgraduálního vzdělávání veterinárních lékařů v Německu. V roce 2009 natočila televizní seriál Polepšovna mazlíčků. Doktorka Žertová je také autorkou knihy „Od štěněte ke psu“ zabývající se správnou výchovou štěňat.

Literatura

Při zpracování tématu jsme vycházeli převážně z následujících zdrojů:

• Schmidt W-D: Verhaltenstherapie des Hundes. Schlütersche, Hannover, 2002.

• Horwitz DF, Neilson JC: Canine and Feline Bahavior. Blackwell Publishing, Ames 2007.

• Bennet SL: Animal Behavior Case of the Month. JAVMA 234, 12, 2013: 1697-1699.